Aktuálně vystavujeme:
"Do švestek... a byla velká válka" (výstava k 1.světové válce v regionu)
Kurzy a kroužky:
Keramický kroužek
- v pátek od 12.45 do 14.00 hod.
Jiná sdělení:
Sbíráme staré předměty do muzejní expozice.
Muzeum je uzavřené z důvodů oprav budovy, ve které muzeum sídlí.

Otevírací doba:

leden, únor, březen a duben zavřeno,
od května otevřeno 14. až 17.hod.

Možné navštívit i v jiný čas
a to po telefonické domluvě
s p. Martinkovou: 721 409 081.

Kontakt:

Bohdalice 118, 683 41

Telefon: 721 409 081
E-mail: muzeum.tem@email.cz

Tomáš Edvard Müller

Jeho příběh by vydal na celovečerní film...

Pro Tomáše E. Müllera jsou Bohdalice a zámek, zejména svou historií, srdeční záležitostí. Škola-zámek patřil v minulosti jeho předkům, avšak Tomáš nikdy nebyl oficiálně uznaný potomek rodu - je levobočkem bohdalické linie Mannerů…

Ernest Christian Manner (1844-1922), pradědeček Kde tento příběh vlastně začal? Roku 1844 se narodil rytíři Michaelovi Mannerovi, velkému vlastenci a zakladateli mnoha českých spolků, syn Ernest, nebo chcete-li Arnošt. Arnoštovi se do ženění moc nechtělo, přesto se zřejmě zamiloval do služebné na zámku, Antonie Müllerové, o osm let mladší dívky prostého původu. Z lásky se roku 1875 narodil chlapec Stanislav, ale to už ve Vážanech, kam Antonie odešla, řádně odškodněna a tzv. uklizena, jak bylo v tehdejší společnosti zvykem. Arnošt se nakonec oženil, dokonce s velmi vybranou partií, baronkou Viktorií von Bronn (která však paradoxně měla velmi prosté předky-matka byla herečkou..) a měl s ní tři syny. Avšak žádný z nich neměl potomky. Proto "levoboček" Stanislav se tak stal se svými potomky neoficiálním pokračovatelem bohdalické linie Mannerů.

Zde však teprve zajímavá rodová historie doktora Tomáše Müllera teprve začíná….Jakoby tento začátek poznamenal jeho další nevšední pouť životem. Tomášův nemanželský dědeček Stanislav nechal svého syna Bohuslava (narozen 1902) vystudovat obchodní školu ve Vyškově, čímž určil jeho celoživotní obchodní dráhu - pracoval pro Baťu jako obchodní revizor hned v několika zemích světa. Bohuslav, tatínek Tomáše, se oženil v Bejrútu a aby to bylo ještě více zajímavé - samotný Tomáš se narodil v africké Keni (ale jak sám upozorňuje, byl počat v Československu! Cituji: "..malinkatý plodový Tomáš cestoval přes mnoho zemí a narodil se v Keni…").

Tady Tomáš prožil prvních sedm let života, přičemž se zde naučil nejen česky a anglicky, ale také domorodý jazyk swahili. Z Afriky pak přeložili Tomášova otce do Teheránu. Zde se naučil pomalu dospívající Tomáš další jazyky jako němčinu, francouzštinu nebo také perštinu. Střední školu dokončil v Londýně a zde také vystudoval polytechniku v oboru organické chemie. Když se vrátil do Iránu, nebyla pro něj práce a tak si našel uplatnění v teheránském divadle nejen jako herec, ale jako režisér. Později začal pracovat u svého otce jako obchodní zástupce, ale ne už pro firmu Baťa.

V Teheráně se také poprvé oženil (narodila se mu dcera Monica) a ve věku 31 let emigroval i s rodinou do Kanady. Našel zde práci jako obchodní cestující a po večerech studoval na univerzitě obchodního manažera. Studium jej natolik zaujalo, že se po magisterském absolutoriu vrhl na doktorskou práci a po obhajobě začal novou kariérní dráhu jako profesor na univerzitě. Tím Tomášova světoběžná dráha nabrala na obrátkách, postupně přednášel a prováděl výzkum na šesti univerzitách v Kanadě, Austrálii a v Japonsku. Vydal čtyři knihy a na osmdesát článků ve vědeckých časopisech….

Tomáš a jeho syn Tommi Müllerovi Ani Kanada se však nestala jeho cílovou stanicí, v roce 1994 odešel do Austrálie. Tady se stal zakladatelem a vedoucím katedry manažerského studia na Griffith univerzity v Queenslandu. Oženil se podruhé a z manželství se narodil syn Tommi von Manner Müller.

Dnes je Tomáš v důchodě, ne však v takovém o jakém má mnohý český člověk živé představy. Nezůstává své cestovatelské pověsti nic dlužen a obohacuje své vzpomínky novými a novými cestovatelskými zážitky. Procestoval již mimo výše zmíněné Antarktidy Aljašskou divočinu, Grónsko, Sibiř, Amazonskou džungli, poušť v Saudské Arábii, ostrov Borneo atd. atd. Poznatky si nenechává pro sebe, našel tak pro sebe nové povolání - spisovatele a reportéra pro různé cestovatelské časopisy.

Uprostřed vší exotiky a ledu však našel cestu i ke svým kořenům, do míst působiště svých předků a již podruhé v 21.století zavítal do České republiky na Vyškovsko, do Vážan a do Bohdalic. A tady příběh prozatím končí….

A přijede opět….