Aktuálně vystavujeme:
"Do švestek... a byla velká válka" (výstava k 1.světové válce v regionu)
Kurzy a kroužky:
Keramický kroužek
- v pátek od 12.45 do 14.00 hod.
Jiná sdělení:
Sbíráme staré předměty do muzejní expozice.
Muzeum je uzavřené z důvodů oprav budovy, ve které muzeum sídlí.

Otevírací doba:

leden, únor, březen a duben zavřeno,
od května otevřeno 14. až 17.hod.

Možné navštívit i v jiný čas
a to po telefonické domluvě
s p. Martinkovou: 721 409 081.

Kontakt:

Bohdalice 118, 683 41

Telefon: 721 409 081
E-mail: muzeum.tem@email.cz

Po stopách vlasteneckého kněze Františka X. Škorpíka

František Xaver Škorpík přišel na faru v Bohdalicích v roce 1846. Velmi brzy si s majitelem panství rytířem Michaelem Mannerem začal rozumět a to zejména v otázkách národního probouzení našeho národa. Obě osobnosti se tak staly významnou oporou obrozeneckého boje na Vyškovsku ve 2.polovině 19.století.

Patron, jak Škorpík nazýval rytíře Mannera, nechal pro něj roku 1848 vystavět tuto faru na návsi (dnes již starou a ve velmi špatném stavu), která dle pamětní knihy Bohdalic stojí nedaleko od místa prvního bohdalického kostela a starého hřbitova (dnešní Malá strana, Malá náves nebo také Farská - tak se této části obce říkávalo a občas ještě i říká).

Farář odtud často chodíval na "besedy" na zámek za rytířem Michaelem Mannerem, aby spolu rozmlouvali o politických změnách v monarchii a je i dost možné, že mohli debatovat o zrušení roboty, které bylo takřka na spadnutí.

A nebesedovalo se jen na zámku. Několikrát byl sál místního pivovaru svědkem slavných vlasteneckých besed lidu z celého širého okolí (až z Prostějova sem jezdili) - páni, sedláci, mlynáři, kněží, učitelé a jiní, aby zde rokovali o změnách v zemi, o českém jazyce, o národní historii což prokládali zpěvem, tancem a recitací zejména národních básní. Bývalý pivovar se nalézá při cestě na Kozlany, poslední dům nalevo, za branou jsou ještě vidět pivovarské sklepy…. Více se o obou vlastencích dočtete v muzeu, což je výchozí bod této vycházky. Muzeum leží v centru obce, máme blízko jak k zámku, staré faře nebo ke kostelu. A vydáme se právě k posledně jmenovanému.

Pokud budeme mít štěstí, můžeme vstoupit do kostela, kde je několik obrazů vyhlášeného vlasteneckého malíře Josefa Hellicha. Jeho dílem je například oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie nebo Svatá Máří Magdaléna.

Údajně Škorpíkova kázání byla oblíbená široko daleko, zejména svou živostí, pokrokovostí, ale též horlivostí a vlastenectvím. Mineme kostel a pokračujeme dál k nové faře, po cestě do polí přes kopec, podél teras, kolem starého kamenného kříže do vedlejší vesnice Kučerov. Budeme tak kopírovat starou cestu, která kdysi tudy vedla.

Jakmile v poli projdeme kolem kříže a dojdeme nad Kučerov, za hezkého počasí se nám otevře krásný výhled na "Hanó". Přímo před sebou uvidíme rozlehlé podlouhlé údolí, táhnoucí se několik desítek kilometrů, nazývané jako "Vyškovská brána". Právě tudy procházely už staré středověké obchodní stezky a později i "Císařská" z Brna do Olomouce. Až se pokocháme můžeme sejít dolů.

Na okraji Kučerova je kostel s hřbitovem. Tento kostel je velice starý, má ještě románské architektonické prvky, což znamená, že jeho počátky můžeme datovat do 10.-12. století (první písemná zmínka o obci je až z 13.století). Pokud půjdeme od vchodu do kostela po pravé straně stavby, můžeme ve zdi spatřit odkrytý pozůstatek původní stavby - románské okno. Při rekonstrukci zdiva bylo před několika lety náhodně nalezeno. Ve věži kostela se nachází jeden z nejstarších zvonů v celém okolí, pochází z 15. století.

Za kostelem je hřbitov. Pokud budeme pozorně hledat, nalezneme mezi hroby pomníček "národnímu buditeli Františku Xaverovi Škorpíkovi". Pohřben je zde, jelikož z Bohdalic přešel na kučerovskou faru a tu také roku 1890 zemřel.

U boku kostela směřujícího k vesnici, v rohu, ještě nedávno stávala náhrobní deska. Dnes je zrestaurována a umístěna v kostele. Deska pochází ze 17. století a patřila malé dívce, která se jmenovala Marina Herfertová. Pravděpodobně měla kolem 5 až 6 let, na náhrobní kameni je vyobrazena v měšťanském renesančním oděvu. Nebyla zdejší, cestovala tudy pravděpodobně se svými rodiči. Zemřela náhle a bylo nutné pohřbít ji zde.

Když se od kostela vydáme dolů do vesnice, mineme faru, na které Škorpík strávil poslední roky svého života. Nacházíme se v první vesnici v minulosti patřící do tzv. německého jazykového ostrůvku. V levé řadě domů podél hlavní silnice najdeme krásný zachovalý hanácký lidový dům, též zvaný "žudr" podle typického zaklenutého vstupního prostoru. Buduje se zde nové muzeum, když budete mít štěstí, možná se kouknete i dovnitř.

A ještě něco na závěr:

Kučerovský kostel má také svoji legendu o založení. Když se podíváme od kostela směrem na cestu do Hlubočan a na Vyškov, je zde rozcestí. Kostel údajně měl stát na tomto rozcestí. Byly sem dovezeny kameny na základy kostela, ale do rána byly všechny přeneseny na druhý kopec u obce - na místo dnešního kostela. Když přenesli kameny zpět, na rozcestí, znovu je  v noci někdo přenesl. Nakonec se podvolili této "síle" a kostel postavili tam, kde si je "neznámá moc přála", to aby ji nerozhněvali a nebylo ještě hůř.